Kedjom-keku.com – Josef Říha: Aspoň něco málo jsem chtěl přispět

Rozhovor s Josefem Říhou převzat z: Kedjom-keku.com

Josef Říha: Aspoň něco málo jsem chtěl přispět, když už nejsem tak odvážnej ke kroku, který někteří pro tuto snahu o záchranu podstoupí.

Rád bych vám představil cestovatele, podnikatele a hlavně dobrodruha Josefa Říhu, který se rozhodl podpořit naši snahu o záchranu horského lesa na severozápadě Kamerunu. Pepa se mi před více jak půl rokem ozval emailem, že by rád přispěl na náš ochranářsko-rozvojovo-vzdělávací program. Není mnoho lidí), kteří vám nabídnou pomoc sami od sebe. Mám proto opravdu radost, že mohu Pepu vyzpovídat a dozvědět se víc o jeho životě plném adrenalinu.

Ahoj Pepo. Poznali jsme se teprve před pár měsíci, viděli jsme se pouze dvakrát, a ty ses přesto rozhodl podpořit náš ochranářský program v Kamerunu. Jak ses o našem spolku Kedjom-Keku dozvěděl a co tě přesvědčilo k tomu, abys podpořil zrovna nás?

O vašem programu jsem se dozvěděl od paní Lídy Stellové, která má hodně kontaktů v Africe a já jsem nyní nějaké potřeboval k plánované cestě přejezdu Afického kontinentu. Již dříve mi paní Stellová zařizovala spoustu věcí v odlehlých částech Afriky, např. permit k horským gorilám na jihu Ugandy apod. Co mě přesvědčilo k podpoře Kedjom-Keku, je asi touha zlepšit životní prostředí a zachránit původní přírodu. Vždy jsem těžce nesl vypalování pralesa a tím zmenšování lokalit pro zvířata i jejich vymírání. Aspoň něco málo jsem chtěl přispět, když už nejsem tak odvážnej ke kroku, který někteří pro tuto snahu o záchranu podstoupí.

Podnikáš v různých sférách služeb i lokálního rozvoje. To musí vyžadovat hodně času a energie. Kde jsi sebral sílu a odhodlání začít cestovat? Jaké jsou tvoje nejoblíbenější destinace? Jakou formu dopravy na přesun mezi vytyčenými cíly preferuješ? Nebo chodíš pěšky?

Ano, hodně jsem podnikal a díky tomu jsem se stal nezávislým a peníze mi daly svobodu dělat to, co mě baví. Cestování, společně se sportem, je můj největší koníček, který zabere mnoho času. Snažím se věnovat i mé přítelkyni a dcerce. Rád cestuji do míst méně turistických, a proto cestovatelské příručky typu Lonely planet používám jen k tomu, abych věděl, jakým místům se vyhnout. Dopravu používám místní, ale nejraději se pohybuju po svých, ať už po horách či džunglí a spím ve své hamace nebo stanu. Nedokážu vyzdvihnout, kde se mi líbilo nejvíc, každá země má svou krásnou přírodu a obyvatele. Jeden čas jsem navštěvoval neustále jihovýchodní Asii a nemohl jsem se od ní odpoutat, strávil jsem tam v součtu asi 14 měsíců. Pak jsem měl zase období Střední Ameriky a nyní se vracím opět do Afriky.

Při našem prvním setkání jsi mě lanařil na tradiční závod Rallye Paříž- Dakar. Který jsi, nakonec bez mé účasti (pozn. autora: Ani nevíš, jak rád bych si to zajel s tebou. Čas je ale neúprostný. Tak snad někdy příště.), úspěšně zakončil v senegalské metropoli Dakaru. Trasa vede přes nejbezpečnější část Afriky. Dostal ses do situace, kdy ti šlo o život? Vyhledáváš neúprosný adrenalin nebo máš radši, když je všechno v klidu?

Intercontinental rally, jak se tento závod do Dakaru jmenuje, jsem jel v únoru. A protože jsme si zvolil dobrou kategorii a měli štěstí, dojeli jsme ho na prvním místě ve veteránech. Nikdo jiný totiž v mé kategorii do cíle nedojel :-). Bylo to nádhernejch i náročnejch 14 dní, kdy jsme často bloudili i do 2 hodin ráno a hned za pár hodin zas stáli na startu další etapy. V pouštních etapách jsem víc házel lopatou, než řídil auto, byli jsme totiž nesčetněkrát zahrabaní v písku, protože jsme měli naši Toyotu moc těžkou. Co se týče bezpečnosti, tak v Mauretánii měl pořadatel domluvený ozbrojený doprovod. Asi 100 vojáků, včetně aut s těžkými kulomety, nás hlídalo v každém bivaku. Nevyhledávám nebezpečné situace a už vůbec nemám rád ozbrojené konflikty. Na druhou stranu adrenalin, který je ve sportu či v přírodě, miluju. Do nebezpečné situace jsem se samozřejmě několikrát dostal, ale zde, na této rallye, bylo naštěstí vše v pohodě.

Kam se v nejbližší době chystáš. Nepřijedeš se podívat za námi do Kamerunu?

V říjnu bych se chtěl vrátit do Senegalu, kde jsem zanechal svou zebru, jak nazývám svou Toyotu, rok výroby 1985. Pokud tam ještě bude a nastartuju ji, chci pokračovat přes Gambii, Guineu, Sierru Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny do Ghany. A když to vyjde, tak nějak někdy dojedu až k vám do Kamerunu, snad …

Bavili jsme se také o tvých plánech investovat v Kamerunu. Jaké odvětví ekonomiky tě láká nejvíc a proč zrovna Afrika?

Dlouho ve mně leží myšlenka postavit v přírodě ekoresort pro podobně smýšlející lidi. Není tak důležitý, kde to bude, nějaké aktivity už mám i ve Střední Americe. Ale takovej projekt by mě těšil, i když bych tam zrovna nebyl, hřál by mě u srdce. Takže v Kamerunu je to u mě pořád otevřený. ?

Občas přemýšlím, že bych začal sepisovat své zážítky z kamerunské komunity Kedjom-Keku. O Tobě jsem se dočetl, že ses na to už vrhnul. O čem knížka bude a kdy se ji chystáš vydat?

Určitě si myslím, že bys s tím měl začít. I kdyby z toho žádná knížka nikdy nevyšla, tak je to moc důležité! Může to být inspirace i poučení pro mnoho lidí. Díky tomu může vzniknout mnohem víc takových projektů, ať už u mladých, kteří neví, jak začít a  zbytečně by ve snaze pomoci nadělali chyby. Já jsem sice před cca 6 lety začas psát knihu, ale není to o cestování ani nic podobného. Byly to soupisky z mého docela úspěšného podnikání. Snažil jsem se zachytit, jak to je mezi obyčejnýma lidma. Víš, když sepíše knihu Donald Trump, tak je to nedosažitelný a nemožný, ale poznatky malého podnikatele, to je něco jiného. Jinak ale pro nedostatek času jsem to odložil a leží mi to v šuplíku pracovny.

Děkuju za rozhovor i Tvou dosavadní podporu, měj se dobře a třeba jednou naviděnou v Kamerunu.

Děkuji a rád tě přijedu navštívit.

Poznámka autora:
Pepa mezi zodpovídáním na otázky a publikováním rozhovoru za námi do Kamerunu přijel. Na výsledky jeho návštěvy se můžete těšit už brzy. Zatím je to ale tajemství. Odhalíme ho však už příští týden.

Odkaz na rozhovor