Výstup na Mont Blanc: Srpen 2003
(Chamonix – Chouter – Mont Blanc)
Kouzlo Mont Blancu
Mont Blanc (4 807 m) je nejvyšší horou Alp a zároveň nejvyšší horou v Evropě. Představuje lákadlo mnohých vysokohorských turistů. Rozkládá se na území tří států – Francie, Itálie a Švýcarska. Jeho celková plocha je 645km2. I mě a mé tři kamarády lákala k pokoření. Touha stát na vrcholu a zdolat tento masiv byla silná, a proto jsme se rozhodli podívat se tam nahoru. Věděli jsme, že to není žádná sranda, zvlášť pro nás začátečníky, kteří nemají zkušenosti se zdoláváním vysokohorských vrcholů, ale pevně jsme věřili, že to zvládneme.
Připravujeme se…
Po třech měsících běhání a fízy jsme si půjčili vybavení (cepín, mačky, lana) a cítili jsme, že bychom mohli být připraveni, a tak jsme se jeden srpnový čtvrtek vypravili aute do Francie k Mont Blancu. Vyráží se z městečka Chamonix. „Vypravíme se na Mont Blanc ze strany Aig du Midi“. S tímhle plánem jsme jeli k Mont Blancu. Ještě ve čtvrtek v pozdním odpoledni rozděláváme 2 stany ve výšce cca 3 900m. na ledovci. Noc pro mě nebyla nejlepší, výhledem k aluminiový karimatce a podceněným lehkým spacákem mi bylo na sněhu dost krutě. Pátek ráno se vydáváme směr vrchol, spíš dnešek bereme jen jako aklimatizační pohyb. Cesta z téhle strany nebyla nejsnazší. Byly zde velké trhliny v ledovcích, jejich rozevření bylo kolem 1,5 m a hloubka přes 30m. Nechtělo se nám to vzdát. Vytasili jsme mačky i lana a zdolali jsme tři velké díry. Pak jsme se vrátili do tábora ke stanům a dohodli jsme se, že ráno zabalíme a půjdeme lehčí cestou přes chatu Chouter. Přeci jenom jsme bez zkušeností a mačky, cepín držíme poprvé v ruce. Vyrážíme z výšky cca 2 500m. Tam nás odvezla zubatka, vzhledem k tíži batohům na zádech se zdá cesta nekonečná. Sobotní noc trávíme na chatě Chouter ve výšce cca 3 800m. Něco po půlnoci stáváme a s čelovkami na hlavě směřujeme k vrcholu. Po pár krocích se Zbyňovi spouští krev z nosu a rozmýšlí se zda půjde dál, nakonec pokračujeme všichni. Cesta nebyla jednoduchá.
Zatnout zuby a jít
Byli jsme málo aklimatizovaní, cítili jsme bolesti hlavy (řešili jsme to brufenem), hlavně z mála vody, kterou jsme nechtěli tahat. Zkrátka nebylo nám nejlíp a síly nás pomalu opouštěly. Šli jsme dál a každej si užil svou chvilku krize.
Dokázali jsme to
A nakonec? Stanuli jsme na vrcholu. Dokázali jsme to! Hlavně počasí nám celé 3 dny přálo. Naše přípravy a plány nebyly k ničemu. Zvítězili jsme. Nad čím? Nechceme vítězit nad přírodou, ale zvítězili jsme sami nad sebou. Sestup dolů už byl poměrně jednoduchý a v neděli odpoledne nasedáme do auta obohaceni o cenné zkušenosti a o obrovský zážitek, na který nezapomeneme. Mont Blanc nám stál za to. V pondělí brzo ráno jsme už v ČR, super prodloužený víkend.
